krutá realita - 11. kapitola

Krutá realita

Kapitola 11.: Odjezd..?! Ne tři dny v blázinci...!

( Lostprophets - Cant Catch Tomorrow )

Pohled nikdo...

Ráno jak jinak, než že Rebeka zaspala. Překvapení bylo, ale že stejně na tom byla i Gab. Obě dvě se ke škole na autobusový parkoviště dostali až o půl osmý.

Naštěstí tam byl chaos. Lidi pobíhali sem a tam, takže si nikdo zřejmě nevšiml, že tyhle dvě tam tak nějak chyběli.

Gabriela šla napřed a probírala se davem. Rebeca jí bezeslova následovala. Od tý chvíle v kuchyni, co Gab Rebeka radila už spolu nemluvili.

Po chvíli Gab něco upoutalo. A to něco byl Dan a ta cuchta. Nejdřív je chtěla jen obejít, ale když uslyšela, že Dan jí dává kopačky, zamířila směrem k nim.

Přece jí jen tahle záležitost rozhodně potěšila.

"To nemůžeš myslet vážně!" zakvičela ta holka.

"Jo holka málo kdy myslím, ale mezi náma nic není, tak se na mě už laskavě nelep!" prohodil Dan a se znuděným výrazem  se  vydal k autobusu.

Ta holka byla celá rudá a očividně brzo vybouchne. Nějaký dvě slepice poletovali kolem ní a snažili se jí trochu schladit, ale pochybuju, že by se jim to povedlo. Tuhle fúrii by neschladila, ani pekelně studená voda.

Gabrila byla štěstím bez sebe a s úšklebkem procházela kolem tý slepice. Ta si toho, ale všimla a hned se do ní pustila.

"Za to můžeš ty!!!!" zařvala na Gab.

"Já?" Gab dělala, že nemá potuchu o čem to ta holka blábolí.

"Nedělej blbou.... Si jako myslíš, že nevidím jak na něho házíš ty svoje očka?!" štěkla po Gabriele.

"Sorry, ale vážně nechápu vo co de!" řekla v naprostým klidu Gab.

Když už to vypadalo, že po Gab ta cuchta skočí, tak se do toho z nečekání vložila Rebeka. Jak jinak, než že tuhle scénu pozorovala (asi jako půlka parkoviště) a rozhodně si nenechá ujít šanci tý káče schodit korunku z hlavy.

"Ále no ták klídek. Jestli se budeš zlobit, ták budeš mít vrásky dřív jak tvoje matka!" houkla Rebeca.

"Co?! A kdo seš ksakru ty?!" vyjela nyní na Rebeku.

"No někdo, kdo ví jak to ten vošoust provozuje!" řekla s úšklebkem Rebeka.

"Ha ha.... jo ták povídej mno... ať se něco přiučím!" štěkla po ní znovu.

Gab jen nečině přihlížela a byla totálně zvědavá co za volovinu z Rebeky vypadne.

"No asi takhle. Ten vošoust ti chtěl říct cituju......:  Vojel jsem tě a to je asi všechno co, jsem pro tebe kdy udělal...!" řekla s úšklebkem Rebeca a celá šťasná, že mohla něčím přispět si to mířila do busu, kterým musí jet s těma prasatama.

Hned jak nastoupila jí málem ranila mrtvice.

"Bože to je puch jak ve vopičárně!" poznamenala a celej autobus z toho totálně ležel. No, ale nedivte se jí, taky by vás z toho ranila mrtvička, kdyby jste tam byli.

Bez dalšího slova zamířila za Šaumíkem do zadní části. Snažila se moc nedejchat, nebo by se z toho smradu ještě udusila.

"Mám plán vole.... Počkej, až budem ty krasotinky zachraňovat v lese. Počkej jak budem za borce. A představ si, jak nám padaj ke kolenům!" Rebeka zaslechla cestou rozhovor dvou tupců z vyšího ročníku. (Jé přesně, ty tři dny budou mít za prdelí starší ročník.... Jak jinak, než noční můra)

Otočila se k nim, a jak zjistila, tak jich tam sedělo víc. Ty dva jak zaslechla (nevypadali nic moc) a tři za nima. Mezi těma třema byl jeden naprosto k sežrání. Totálně se jí z něho podlomila kolena.

Nadávala si v mysli, ať se ovládne a nakonec se jí to povedlo.

"Nech si zajít chuť ty Tarzane!" prohodila k němu a ty ostatní se váleli smíchy.

"A ty si kdo krasotinko?!" zeptal se ten vošoust, kterej dostal titul Tarzan.

"No rozhodně někdo, kdo se nenechá zachraňovat takovým tupcem jako si ty brouku!" prohodila s úšklebkem a zamířila konečně k Šaumíkovi.

"Na tebe si dám pozor!" slyšela, ještě za sebou.

"No nazdar, kde seš takovou dobu?!" vypálil na Rebeku hned Šaumík.

"No kde asi zaspala jsem. A otevři prosimtě okno, nebo tu brzo chcípnu tím smradem!"

/Díky za čtení a pls komentíky díky/

Vaše mishqa a Peťula.. :-*