krutá realita - 13. kapitola

Krutá realita

Kapitola 13.: Rybníček.. haha to určitě!

(Avril Lavigne - Wish you were here )

Pohled Rebeky....

"Tyvado!" sykla jsem a nadskočila. (Né že bych se ho bála. To fakt ne, ale zaskočil mě. Takhle na mě šahat, bych mohla ještě dostat infarkt.)

"Co prosím? Jaký hovado?!" zeptal se načuřeně.

"Cože?! Zajděte si na ušní pane profesore, nějak blbě slyšíte...." nadhodila jsem s úšklebkem a zdejchla se dřív, než mohl něco namítnout. Ještě by mi dal nějakej trest....

To nejdivnější je na tom to, že při jeho dotyku mě zamrazilo. Ale byl to příjemnej pocit.......

Kurva, na co to zase myslím.

Měla bych se něčeho napít.... Poslední dobou si připadám jak nějaká zhulená Barbie......

Pohled Gabriely:

Rozdali nám klíčky od chatek a řekli, že si máme vybalit. Nechápu proč, když jsme tu jen tři dny. No každopádně po půl hodině jsem toho měla plný zuby, takže jsem Char nechala v naší chatce a šla se porozhlídnout kolem.

Vypadalo to, že to tu nebude nakonec takovej vopruz jak se na první pohled zdálo.

Kousek od naší chatky se rozprostíral menší rybník. Zamířila jsem k němu a kydla si na břeh. Tak nějak jsem se zabrala do přemýšlení, takže když do mě nějaká neurčitá osoba strčila, nadskočila jsem.

"Doprdele!" zahučela jsem vylekaně.

V tu chvíli se ten dement začal smát. Až po chvíli jsem poznala, že ten kdo do mě strčil byl Dan. Bože, co on právě tady dělá? Jo, tak to vám vážně neřeknu.

"Si ze mě děláš srandu?" zeptala jsem se s úšklebkem.

"Ne, to bych si nedovolil. Když ty jsu tu tak zamyšleně seděla. Mimochodem, nemyslela jsi náhodou na mě?!" zeptal se s úsměvem a sedl si vedle.

"Jo no to určitě.... Bože, jak jsi na takovouhle volovinu přišel?!" zeptala jsem se mírně vykolejeně. Po pravdě jsem myslela právě na něj. To mu přece, ale nikdy nepřiznám. Ještě by se mi vytlemil do ksichtu.

"Mno..... Každý se jednou dostanu do hlavy..." prohodil jen tak s úsměvem.

"Á né jen do hlavy...." šeptla jsem spíš pro sebe.

"Co?!" zeptal se.

"Ále nic..... Jaktože si nevybaluješ?" odvedla jsem řeč jinam.

"Potřeboval jsem se na chvíli zdejchnout. Ta bloncka za mnou snad bude běhat kamkoli. Jednou jsem jí utek na Wc, podotýkám pánské. Myslel jsem, že mě nechá na pokoji, ale ona se objevila v jedný kabince. Myslel jsem, že vyletím z kůže jak jsem se jí lekl. Ptám se jí co tu dělá a ona jen: Mno doplňuju toaleťák, kdybys náhodou potřeboval...." vyložil mi naštvaně. Byl totálně vytočenej.

Tohle mě dostalo, takže jsem se fakt nejvíc začala smát.

Podíval se na mě vražedným pohledem. Pak se ale jeho poohled změnil na jiskřičky a já se v tu chvíli lekla. Má něco zalubem.

Ani neváhal a začal mě šíleně lehtat.

"Do--- ha ha ha - prčic ha ha ha co to ha ha ha děláš???!" sotva jsem ze sebe vykoktala v záchvatu smíchu.

"Mno teď se můžeš smát. Nechápu, co ti na tom přišlo směšný. Jsem jak její fet.... Bože, ona je na mě snad závislá!!!" vyprskl ze sebe a na chvíli přestal. Sedl si na mě obkročmo..... Aby bylo jasno, ten mimoň mě natolik vykolejil, že jsem skončila na zemi.

"Hm to sis vážně všiml brzo!" prskla jsem mírně naštvaně. Ani nevím, kde se to ve mě bere. Vážně mě vytáčí, když mluví o jeho "rychlovkách".

"Hm, takže ty mě taky sleduješ jo?! Ikdyž možná u tebe by mi to ani nevadilo tolik jako u ní....." řekl nakonec, ale stále na mě klečel.

"No dovol!!! Rozhodně mě nezajímáš!" stála jsem si na svým. On mi to, ale očividně nezbaštil.

"Vážně?!" zeptal se s úsměvem a pomalu se ke mě začal přibližovat. Pořád mě skenoval svým pohledem a já byla totálně mimo.

"Ne....." pomalu mi selhával hlas. Byl jen pár milimetrů svými rty od mých.

"To si nemyslím!" šeptl a já ucítila jeho dech n tváři. Okamžitě mi po zadech naběhla husí kůže. V jeho blízkosti jsem se nedokázala ovládat.

Už jsem nedokázala nic namítnout.

Ve vteřině přitiskl své rty na moje. Bylo to jako šok. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale přitiskla jsem si ho k sobě ještě víc a plně se do toho polibku vžila. Bylo to něco neuvěřitelnýho. Přála jsem si, aby se nikdy neodpojil.

V tu chvíli mi bylo jedno, že střídá holky. Úplně jsem to vypustila z hlavy.

Tuhle chvíle, ale přerušil Charin hlas.

"Gab!!!! Kruci kde si?! Potřebuju pomoc!!!"

Okamžitě jsme se s Danem odpojili. Oba dva jsme šíleně lapali po dechu. V Danových očích jsem viděla vzrušení. Jenže Char se blížila směrem k nám, takže mi nezbývalo nic jiného než, že jsem si stoupla. Tak nerada jsem se od něho odtrhla.

Chvíli jsme si dívali do očí... Byla to nekončně dlouhá minuta. Pak jsem se otočila a rychlým krokem zamířila Char naproti. Bože, až teď když mám chladnou hlavu mi došlo, co jsme právě dělali.....

"To není možný..." vydechl jsem.

/Díky za čtení a za jakýkoli komentík budem rádi/

Vaše mishqa and peťula.. :-*