krutá realita - 15 kapitola - nejsme ve školce!!

Krutá realita

Kapitola 15.: Nejsme ve školce!!!

/ Skillet - Forgiven /

Pohled nikdo....

Rebeka byla po snídani na pokoji. Za necelých deset minut se měli všichni shromáždit před parkovištěm v rezervaci. Prý se bude konat ten pochod nebo co....

Nakonec vyrazila s Šamíkem hned.

"Je pravda, že to od tebe dneska schytal ten děvkař?!" zeptal se Šaumík se zájmem.

"Hm jo... Šíří se to nějak rychle!" prohodila znuděně Rebeka.

"Musela to bejt nejspíš rána. Chudák si to šel potom chladit." řekl Šaumík s úšklebkem.

"To si piš, že jo. Tohle bylo dost i na mě. No jo Gabriela.... ta holka si fakt umí dobře vybrat... no stejně tak i ta bloncka!" pronesla jsem s hořkým úšklebkem.

"Myslíš Charlottu?!" zeptal se Šaumík.

"Hm.. jo nejspíš jo.. Ty jí znáš dokonce jménem?" zeptala se s údivem Rebeka.

"Mno jo... Párkrát jsme se spolu bavili. Docela ujde."

"Ehm chlape, co se s tebou děje?! Jaktože se bavíš s jinýma holkama?"

"Nic co by.

...."

Mezitím na jiném místě

Gabriela byla totálně zničená. Vážně Dana nechápe. Jednou se zdá bejt milej a dokonce se jí pokusí políbit a hned druhej den by si to rozdal s jinou.

Momentálně neměla Gab na nic náladu. Na snídani ani nešla a když jí Char řikala, že jsou na pochod, tak nereagovala. Zahrabala se do postele a pomalu se hroutila.

Jedno chtěla vědět a to "Proč jí to k sakru ten imbecil dělá!!!?!!??"

Před parkovištěm

Všade se to hemžilo lidma. Rebeka se prodílala davem někam do ústraní. Šaumík si šel něco vyřídit a nechal jí v tomhle chaosu samotnou.

"To si ještě vypije hošánek!" sykla naštvaně Rebeka.

Stoupla si tak nějak za lidi a rozhlížela se po okolí. Zrak jí padl na tu bloncku.... chvíli přemýšlela jak že se to jmenuje, ale nakonec to vzdala. To jí bylo celkem putna, jediný na co se ale zaměřila bylo, že ta bloncka tam stojí sama.

Chvíli přemejšlela co udělá. Nakonec se rozhodla a šla za ní.

"Héj ty!" zavolala Rebeka na Char.

"Hmm"

"Kde je Gabriela?!" zeptala se Rebeka.

"Proč bych to měla řikat tobě.. Co tě to vůbec zajímá!" vyjela Charlotta na Rebeku.

Rebeka se jen tak tak držela, aby jí taky jednu nevrazila. Kroutila hlavou nad tím, jak taková bloncka může bejt až tak zabedněná.

"To tobě může bejt jedno. Prostě to vyklop. Když mi to řekneš, tak bych ti mohla teoreticky říct, co o tobě Šaumík, mno pro tebe spíš známej, jako Patrick Gregory řikal." nadhodila Rebeka.

Char ihned zareagovala.

"Je v chatce a nehodlá vylízt ven."

"No vidíš, jak to jde. Takže Šaumík se mi zmínil, že nejsi zase až tak špatná. Zázrak vůbec je, že si tě pamatuje jménem holka. On se tu s nikým z holek, kromě mě samozřejmě, nebaví." pronesla Rebeka a bez dalšího slova se rozešla rychlým krokem k jejich chatce.

Štěstí bylo, že věděla přesně, kde je jejich chatka.

Všechno šlo v pohodě, až do tý doby, než do někoho vrazila.

"Kampak mi chceš zase utýct?!" zeptal se Ian.

Rebeka se zachvěla v momentu, když ho poznala. Vzhlédla k němu. Překvapilo jí, že v jeho slovech nebyl ten humor, co často používá, ale že mluvil normálně.

"Mno, berte v úvahu, že neutíkám vám, ale potřebuju pro někoho skočit. Takže byste mě měl nechat teoreticky nechat jít, protože jinak by vám Gabriela chyběla do počtu!" prohodila Rebeka.

"Ale před chvíli sem za ní byl a nevypadala moc dobře. Prej jí bolí hlava, takže se pochudu nebude účastnit." objasnil Ian.

"Jo, tak to bych neřekla. Dejte mi deset minut a dotáhnu jí sem. Buťte si jistej, že to co jí je není bolest hlavy." řekla s úšklebkem Rebeka.

"A co jí tedy je?" zeptal se Ian s pozvednutým obočím.

"Když... Tohle prostě vy nepochopíte." sykla Rebeka naprosto jiným tonem a vyšla k tý chatce. Najednou jí, ale ještě Ian zastavil tím, že jí chytl za ruku.

Rebeku to dočista zaskočila. Před tím když se jí dotkl o tom musela přemýšlet dlouho, takže jí jeho dotek deptal natolik, že se na nic nezmohla.

"Chápu spoustu věcí. Takže máš deset minut na to, aby jsi jí sem dovedla. A pro příště se prosím vyhni urážkám!" řekl tvrdším tonem, pustil ji a dal se na odchod.

U chatky

Rebeka vpadla dovnitř bez zaklepání. Gab si myslela, že je to Char.

"Co tu ještě děláš? Řekla jsem, že nikam nejdu!" sykla nakvašeně Gab.

"Hezký přivítání!" prohodila Rebeka. V tom okamžiku se Gab otočila a vejrala na ní jak na boží zjevení.

"Co ty.. tu.." nestačila to doříct, protože jí Rebeka skočila do řeči.

"Bože, holka jako kdybych ti to neřikala. Jasně jsem ti dala najevo co je Dan zač. Chodila jsem s ním i do školky a už tam se otáčel za každou sukní. Dobře, nedáš se tím odradit, ale když už ho máš ráda, tak se nehruť při každý příležitosti co je s jinou. On je živočišnej druh, kterej musí lovit. Bože, jsi tu jak troska. Seber se a padej na ten pochod. Tím, že se tu budeš litovat nic nezmůžeš sakra! A pokud ho máš fakt ráda, tak s tím něco dělej. Však on na to, že tě má rád brzo přijde." vychrlila svůj monolog Rebeka.

"Jak můžeš vědět, že mě má rád?!" zeptala se Gabriela. Vážně byla překvapená změnou týhle zapeklitý situace.

"Mno jak říkám znám ho dlouho a to co se stalo mezi váma dvěma u toho rybníku jen prokazuje mojí teorii. Takže vstávej z tý postele a padej ven.!" popoháněla jí Rebeka.

Gabriela si stoupla celá mimo. "Ty.. tys.. tys nás viděla?!" zeptala se ohromeně.

"Ehm mno.. né že bych vás nějak sledovala, ale jo viděla." potvrdila jí Rebeca.

Gabriela začala pomalu rudnout.

"Jéžíš holka tady nejsme ve zpovědnici. Mě je celkem jedno co se mezi váma dvěma stalo!" pronesla s úsměvem a obě dvě se vydali na ten pochod.

/Díky za čtení a za jakýkoli komentík budem rádi...!!!/

Vaše mishqa a Peťula.. :-*