krutá realita - 19 kapitola - Život je nepřed....

Krutá realita

Kapitola 19.: Život je nepředvídatelný.... o tom si ví každej svoje.... :(

 ( 5 Leo rise - Kidnap my heart )

Pohled nikdo:

"Já?!" ozval se Dan.

"Né tyvado čínskej papaláž!!!" sykla s ironií Rebeca.

"Ha ha vtipný..." vrátil jí s úžklebkem.

"Pokud sis všiml, tak to neměl bejt vtip. A radši řekni co víš, nedělej blbího." prohodila Rebeca.

"Vcelku nic.... asi se naštvala." prohodil jako by nic.

"Jo?!!! No ty kráso, to by nám fákt nedošlo!!!" sykla Rebeca.

"Klid!!" napomenul všechny Ian.

"Půjdeme ji hledat. Všichni!!" řekl jasně Ian.

"Já a Charlotta zůstanem tu, kdyby se vrátila...." nadhodil Šaumík.

"Dobře, takže  budeme v kontaktu. Kdyby se tu Gabriela objevila, tak nám dejte vědět....." stačil říct ještě Ian, když všichni tři mířili hledat Gab.

*

Rebeca se měla mrknout po celým campu. Takže, na nic nečekala a šla Gab hledat.

"Ta holka mě jednou dostane do hrobu!" sykla načuřeně a zamířila do dámských umýváren.

Ian s Danem se rozdělili a šli hledat do lesa.

Dan z toho nebyl nijak dvakrát nadšenej. Nechápal, proč zrovna on by jí měl hledat. Navíc po tom incidentu co se mezi nimi stal, se jí snažil vyhýbat.

Nechápal, proč to zašlo až sem.

Sám z toho byl natolik mimo, že ani neznal důvod. Celou dobu mu to vrtalo hlavou. Dokonce se ani v noci nevyspal.

**

"Myslíš, že se najde?!" zeptala se zoufalá Char Patricka.

"Jasně, přece někde musí bejt." prohodil Patrick s úsměvem.

"Když, Gab je v poslední době divná..."

*

Dan už dobrou půl hodinu procházel lesem.

Už si myslel, že je tu zbytečně, ale když se zastavil kousek od lesní cesty zaslechl něčí pláč. Prvně si myslel, že se přeslechl, ale po chvilce si všiml, že kousek od něj na trávě sedí Gabriela.

Váhal, co říct, ale nakonec promluvil.

"Tak tady jsi...... Hm hledáme tě už dobrou hoďku..." nadhodil.

Gabriela v tom okamžiku stuhla. Otočila se na Dana se slzami v očích.

"hm.."

"Jsi v pohodě?" zeptal se Dan. Byl hodně překvapenej vývojem situace. Něco v něm mu řikalo, že tohle není to nejlepší co se mělo stát.

"Dost dobrá otázka...!" řekla sarkasticky Gab.

"Tak promiň, že se vůbec starám!" řekl Dan s úšklebkem.

"Bože, nikdo se o tvojí péči neprosil, takže si můžeš klidně dát odchod. Myslím, že ta slepice už na tebe čeká v kurníku!!" sykla naštvaně Gabriela.

"Co odemě chceš?!" vyjel na ní.

"Nic!" křikla po něm Gab stoupla si a znovu se rozbrečela. Chtěla jít po lesní cestě zpátky.

"Tohle jako nic nevypadá!" křikl po ní Dan.

"Ha tak si dojdi na oční..." řekla s histerickým úšklebkem a nechala slzy volně týct.

"Bože, ty jsi ....." nestačil to doříct, protože mu do toho Gab skočila.

"Hysterická?!, blbá?!, mimo?!, naivní?!, tak co ksakru vymáčkni se s tou urážkou. Jak na to tak koukám tak neumíš nic jinýho než lidi kolem zraňovat!" sykla napůl naštvaně a na půl smutně.

Tohle Dana natolik překvapilo, že v okamžiku, bez přemýšlení....si přitáhl Gabrielu k sobě a pevně ji objal. Nechápal, jakej na něj ta holka má vliv, ale věděl, že to nic običejnýho nemůže bejt.

Gab ho taky pevně objala a začala mu slzami močit modrou košili. V jeho přítomnosti se cítila naprosto zničená....

"Proč mi tohle děláš?!" šeptla mu smutně do hrudě.....

*

Zbytek dne šlo všechno normálně. Gab s Danem se vrátili zpátky do Campu a už se k sobě víc nehlásili. Oba dva se snažili vzájemně se sobě vyhýbat. Dokonce se jim to i dařilo.

Ikdyž se Charlotta ptala co se mezi těma dvouma stalo, Gab jen prohodila, že je to jedno a ať to neřeší.

Rebeca byla naštvaná na Šaumíka zkrs to, že se poslední dobou baví víc s Charlottou než s ní. Trochu se dokonce i pohádali. Rebeca dělala uraženou, takže když se všichni hromadili před autobusem, zamířila si sednout k nějaký holce co vypadala, že celou cestu zpátky moc rozmluvná být nemůže.

Dan byl mimo. I přes to, že jeho kámoši kecali o všem možným, do rozhovoru se jim nepletl a radši si zalezl do busu úplně do zadu.

Ian byl rád, že všichni se vracej domů jakžtakž v pořádku. Nechápal proč, ale poslední dobou se u něj něco změnilo. Připadal si jinak než před tím, než přišel na tuhle školu. Připadalo mu, naprosto absorudní, že by se mohl po příchodu změnit....

Všichni byli myšlenkama naprosto jinde. Přesto si byli tak blízko, aniž by si to uvědomovali. Každý z nich řešil vlastní problémy tichem. Cesta zpátky domů byla naprosto jiná, než by si jí kdokoli představoval.

Za jakýkoli komentík budem rádi.......

Vaše Mishqa and Peťula.. :-*