krutá realita - 22 kapitola - po škole...

Krutá realita

Kapitola 22.: Po škole, aneb komedie největšího ražení... :D

( 4minute - why )

Pohled nikdo:

Rebeka celá naštvaná na Iana, mířila do učebny, ve které si má odpykat ten trest. Připadalo jí totálně absurudní, že má bejt po škole kvůli takový primitivní věci jako je, že příde pozdě.

To on je na mě zasedlej!!! Hudrovala v mysli.

Už si myslela, že bude po škole sama, ale těsně před tím než vešla se z poza rohu zjevily dvě postavy.

Stál tam ten kluk se kterým se srazila a ještě jeden. Hned na první pohled Rebeca poznala, že s tím druhým něco je..

"Ehm, už jsem si myslela, že jsou všichni na týhle škole svatý!" prohodila Rebaca s úšklebkem a zaplula do třidy.

"Že by špatnej odhad?!" nadhodil ten neznámej ignorant.

"Ha ha vtipný. Já ale nejsem ta, co vráží do lidí a pak se chová jak ignorant.

" vrátila mu Rebeca.

"Pan ignorant má jméno..."

"Hm, divný je, že mě jméno pana ignoranta, vážně, ale, vážně nezajímá," prohodila s výsměšným tonem Rebeca a přímo vpadla na židli v poslední lavici.

"Ale mělo by..."

"Důvod?!" zeptala se Rebeca a podívala se směrem k němu. Právě si to mířil do lavice před ní.

"Budem tu trávit většinu času.. Takže mimochodem jsem Robert, ale pro tebe jen Rob. A tohle.." ukázal na toho druhýho, kterej si k němu sedal, "Je můj nevlastní brácha Derek!" pronesl s oslńujícím úsměvem až se z toho Rebeca oklepala.

"Hm skvělý..... Já moc na představování nejsem, takže máš smůlu.." prohodila Rebeca a taky se sladce usmála.

Samozřejmě, že hned potom do třídy vletěl Ian. Podíval se na Rebeku a usmál se, jakmile mu, ale pohled zbloudil na Dereka a Roba už se zas tolik vesele netvářil.

"Takže když už jsme se tu tak hezky sešli, takk bychom si mohli projet matiku ne?! Takže na první příklad by mohla přijít...." jasně mohla... fákt dement pomyslela si Rebeca. "Rebeca!"

"Hm hezký jméno!" šeptl k Rebece Rob, když procházela kolem jeho lavice.

"Pane Hemiltne, budete mít stovky času mluvit, ale pokud se nemýlím, tak se vás nikdo na nic neptal...!" zavrčel tak trochu víc výhružně Ian. Rebecaa při jeho tonu naskočila dva metry ke stropu.

"Bože, proč já.." řekla zmučeně Rebeca.

"Chcete vědět proč?!" zeptal se nyní už s úsměvem Ian.

"Víte co?!!! Radši ne. Už teď mi ezete na nervy, nestojím o to, aby mě z vás ještě klepla pepka!" prohodila Rebeca a strašně se ovládala, aby na něj nevyplázla jazyk.

*

"Ahoj Gab... Tak jak bylo ve škole?!" prohodila s úsměvem Erika. (Matka Rebeky. No jo po dlouhým čase se dostala domů dřív a už musí prudit!!! Pomyslela si Gab a vyšla k ní do kuchyně.)

"Normálka."

"Něco nového?!" snažila se o konverzaci Erika.

"Ne." řekla prostě gab, ale pa jí něco napadlo. "No vlastně jo. Kámošky ségra se bude v pátek vdávat, mno a... kámoška mě pozvala. Navíc dneska si jede vybírat šaty, tak jsem se chtěla zeptat, jestli můžu jít dneska i v pátek taky?!" nadhodila nesměle Gab. To byl asi nejdelší rozhovor, který se svou dosavadní matkou vedla.

"No jasně zlatíčko..... " prohodila s úsměvem Erika a začala šátrat v kabelce. Nakonec vytáhla peněženku a podávala docela fákt velký peníze Gab.

"A tady na kup si za to teda něco na sebe!" řekla jak jinak než zase s úsměvem.

"Ále... mno to není nutný!" bránila se Gab.

"No tak ber. Přece jsme teď rodina." řekla Erika a doslova jí vrazila peníze do ruky.

*

"Tákže počkat... ehm ... bude.. to .. x-y+2xy což je.... né počkat je to 2xy -x +y což... né ...... doprdele, co to je za dementní kravinu!!??!!!" ulevila si Rebeca, která stála jak jinak než stále u tabule. Podotýkám, že stála pořád u prvního příkladu.

Ian jí nevzrušeně pozoroval.

"Cože?!" vyprskl Ian smíchy. Sotva se držel na židli. To Rebeku doslova naštvalo a totálně vytočilo.

"Co je na tom k wsmíchu?!" zeptala se načuřeně.

"Nic... haha...jen.. haha mno že už jsi to ve skutečnosti vypočítala, teď jen dosadit!" upozornil jí na malý detail Ian stále v dobré náladě.

"Cože?!!! A to jsi mi to nemohl říct dřív?!" vyjela po něm...

"Hm Že bychom si už tikali?!" zeptal se udiveně a s jiskřičkama v očích Ian. Byl si vědom toho, že tuhle slovní hádku jasně vede.

"Bože, nikdy nepochopím, jak je možný, že někdo tak deprimující existuje..... Bůhví, jestli jste nespadl z Marsu proto, že jste šíleně deptal pana krále mimošů..... " zamyslela se Rebeca nahlas a v tu chvíli se Ian doslova válel na zemi.

/Díky za čtení a pls komentíky mocinqi díky..../

Vaše mishqa and peťula.. :-*