krutá realita - 26 kapitola

Krutá realita

Kapitola 26.: My?! Co?! Néééééééééé .. ale jo!

( One Direction - Up all night )

Pohled nikdo

Rebeca mířila ke škole. Byla celá znuděná z toho, že je teprv úterý. Ke všemu má v pátek narozky. Konečně jí bude osmnáct a bude si moc vymetat večírky jak bude chtít.

Zamířila na první hodinu a v klidu se zvoněním zapadla do lavice.

Po chvíli se k ní přiřítil Rob.

"Čusky" pozdravil jí a zabral si místo před ní.

"To musíš bejt furt tam kde jsem já?" zeptala se Rebeca otráveně.

"No jasně. Tak zajdem někam?" zeptal se Rob s nadějí.

"No počkej já si to rozmyslím...... Ne nikam se nejde!" zahučela s úšklebkem.

"Však ty si to rozmyslíš," poznamenal naprosto v pohodě.

------------------------------------------------------------

Rebeca právě přímo běžela na další hodinu. Totálně nestíhala. Zakecala se s Šaumíkem o plánech na její narozky a ani nezaregistrovala, že zvonilo.

Už, už se blížila ke dveřím učebny, když v tom někdo za ní zavolal její jméno.

"Co je?" štěkla rozohněně a otočila se na toho dotyčnýho. Byl to profesor nižšího ročníku. Ale i tak jí bylo jedno, jak s ním mluví.

"Jste Rebeca ne?" zeptal se pitomě.

"Ná asi. Tykráso jsem Justin Bobr a stresuju se z toho, že jsem si zlomil nehtíček," sykla podrážděně.

"Co?! No to je jedno. Máte se dostavit ke svému třídnímu,"  řekl s úšklebkem.

"Jako k Ianovi?"

"Jo!"

"Dyť je poslední hodina před obědem,  tohle mi nemůžete dělat. Akorát se mi zhnusí oběd," poznamenala Rebeca naštvaně a s pouhým dík se vypařila směr kancelář toho dementa.

-----------------------------------------------------------

"Doprdele jakej vůl sem postavil ty zasraný krabice!" zasyčela Rebeka vytočeně, když políbila nejmíň dva měsíce neumytou zem, před jeho kanceláří.

"Rebeco?" vykoukl ze dveří Ian.

"Bože, to se mě dneska bude každej ptát, jestli to jsem já?! Jestli to hodláte dělat taky, tak radši vyskočím z okna!" sykla znuděně ze země a mnula si kotník.

"Je ti něco?"

"Já myslela, že si nemáme tykat ne?!" vpálila mu.

"Teď to nech plavat a radši mi řekni jestli ti něco neni," promluvil netrpělivě a se strachem Ian.

"No vzhledem k tomu, že je tu bordel jak na skládce, se nemůžete ani divit, že si tu rozbiju držku hned, jak se vejdu.

"Pojď pomůžu ti. No a k těm krabicím.... Ve skutečnosti jsou to nový knížky a tak jsem si řekl, že by jsi si náhodou chtěla vynahradit tu hodinu po škole tím, že mi je pomůžeš odnosit do knihovny. Jenže jak se na to tak koukám, ty zřejmě nic nosit nebudeš," řekl Ian.

"Jsem naprosto v pohodě!" namítla naštvaně Rebeca. Rychlým pohybem se zvedla, jenže nastal ten menší problém a to byli ty pitomí krabice. Sice se zvedla, jenže tím nedopatřením strčila do jedný krabice a ta mířila k zemi a za ní další.

V tuchvíli stačil Ian jen tak uskočit i s Rebekou, jenže to nevyrovnali a oba skončili na zemi. Teda Ian skončil na zemi a Rebeka na něj.

"Doprdele!" sykla znovu Rebeca.

"Ty jsi zřejmě sprostá za každých okolností co?" zeptal se zvědavě Ian a zadíval se jí do očí.

"No, jo bejvá to tak," řekla vykolejeně Rebeca a stočila k němu pohled. V tu chvíli jako by přeskočila jiskra. Oba dva si hleděli do očí. Ani jeden nedutal. Bylo tam ticho jak na hřbitově.

Ani jeden si  neuvědomoval, že se k sobě pomalu přibližují.

Ian si jako profesor uvědomoval, že tohle rozhodně neni správný. Jenže v tuhle chvíli se cítil totálně jinak než by se měl s obyčejnou studentkou cítit. Nedokázal od Rebeky odtrhnout pohled.

No a Rebeca ta z toho byla tak mimo, že si ani neuvědomovala, co se právě děje.

A najednou se to stalo. Oba dva se k sobě přitiskly a pomalu si začali mapovat rty toho druhého. Z normálního oťukávání se postupem času stal vážně vášnivý polibek.

Takle se tam líbali nejmíň pět minut, když v tom se Rebeca odtrhla. Začala si uvědomovat, co se děje.

"Kruci," poznamenala omámeně. Dívali si do očí. No a i Ianovi to docházelo.

V tom Rebeca vyskočila a z chodby před jeho kanceláří vypálila jako raketa. Nevěděla kam jít a tak zamířila na dívčí záchody s tím, že tam bude až do doby oběda.

Vstoupila do umývárny a zamknula se v jedné kabince.

Svezla se po zdi dolu a sedla si na zem. Stiskla rty a začala si promítat celou tu zcénku. Jenže ona si ani nedokázala nadávat. Byla jsi stoprocentně jistá, že se jí to nehorázně líbilo...

"Kurva co to bylo!" dostala nakonec ze sebe jen tohle.

/Děkujém za komenty a za čtení/

Vaše misqwa and Peťula.. :-*