Petula-and-mishqa | krutá realita - 30 kapitola

Krutá realita

Kapitola 30.: A je to totál v pr..... *píp*

 ( One Direction - S/... )

"Hou hou," ozval se trošku víc opitý hlas Rebeky.

Oba dva stočili pohled k ní.

"Copak? Jste nějak nabubřený. S váma je teda zábava," vyblekotala.

"Holka kolik toho máš v sobě?" zeptal se Dan a sjížděl jí pohledem. Sotva se udržella na místě.

"No rozhodně ne tolik kolik toho máš v sobě ty kámo." neodpustila si Gab.

"Víte co? Přídu, až se trošku uklidníte," zašvitořil Dan a mířil si to ke schodům.

"Já jsem plně uklidněná ty blboune!" křikla ještě za ním Gab.

Rebeka po ní jen hodila pohledem.

"No co je?! To on si začal. Navíc ty by jsi se měla krotit, protože zejtra budeš mít takovou kocovinu, že celej víkend nevstaneš," řekla na svojí obranu Gab a zabouchla za sebou dveře od pokoje.

----------------------------------------------

Gab se netrpělivě převracela v posteli. Stále ji hryzala myšlenka na Dana. Prostě ho nedokázala pustit z hlavy. Když už byla na pokraji šílenctví, rozhodla se vstát a dojít se napít vody.

Protože bylo ticho, mrkla na budík. Bylo něco málo po pátý ráno. Obula si pantofle a vyrazila do kuchyně. Všade byl bordel. Po zemi se váleli kelímky a prázdný flašky, taky obaly od chipsů. Jen zakroutila hlavou a pokračovala dál v cestě.

Jak se zdálo, tak to tu už všichni vyklidili. Přelétla obejvák pohledem a zastavila se na dvouch osobách na pohovce. Promnula si oči, aby v tom šeru viděla líp a poznala Rebeku, jak se cucá s nějakým klukem.

Ááá asi novej objev. Pomyslela si, ale nedalo jí to a přišla o kousek blíž, aby rozeznala tu osobu. V momentu ztuhla.

Koukala na ně nevěřícně a s překvapením v očích. Úplně zapoměla na to, že se chtěla napít a rychle se zdekovala. Prokroutila očima a zavřela se v pokoji.

"Zejtra se tu musí hodit řeč," okomentovala pro sebe.

------------------------------------------

Šaumík se celej zdrcenej ze včerejšího večera dopotácel ke vchodovým dveřím. S námahou je otevřel a stál tam jak vopařenej.

"Ahoj," pozdravil ho Derek.

"Čau... ehm ty si??"

"Derek. Já.. no řikal jsem si, že po tom včerejšším mejdanu se ti bude hodit tohle," řekl rozpačitě a hodil po Patrickovi krabičku s aspirinem.

"Díky... Víš co? Pojď dál," řekl s úsměvem Patrick a Derek bez váhání vešel dovnitř.

---------------------------------------------

"Tak dobrý ráno," řekla s úšklebkem Gab, když sbírala odpadky po celým baráku a Rebeka se právě probouzela na pohovce.

"Cože?" nechápala a zdála se být dezorientovaná.

"Řikám dobrý ráno," zopakovala s úsměvem Gab.

"Já slyšela ty pakoni,"

"Tak promiň. Jen kdyby tě to tak trochu zajímalo, tak hned vedle sebe máš prášek na bolení hlavy a taky jsem ti donesla vodu," upozornila ji Gab.

"Cože?! Spadla jsi na hlavu?! Co se staráš?" vyjela Rebeca, ale prášek si zapila.

"Co takhle díky....."

"Fajn díky, ale nikdo tě o to neprosil," rejpla si Rebeca.

"Bože to je keců hned po ránu,"

"A kolik je?" zeptala se Rebeca a zase sebou plácla na pohovku. Bolelo jí naprosto všechno. A trošku se jí zdvíhal žaludek. Možná to brzo pujde ven.

"Deset pět. Tvoje rodiče psali, že přijedou až zejtra......"

"Hm aspoň že tak," prohodila Rebeca.

"Může se tě na něco zeptat?" začala Gab.

"Co?" zavrčela Rebeca.

"Včera jsi měla dost rušnou noc co?" prohodila Gab a Rebeca rázem otevřela oči a vystřelila do sedu, až se jí zamotala hlava.

"Co to meleš?" nechápala. Měla ze včerejška... a vlastně už i z dneška velký okno.

"No ta tvoje líbačka kolem pátý tady na gauči," pokračovala Gab se zářením v očích.

"Co?! Kdo?" dostala ze sebe jen Rebeca.

"Zkus hádat..... Myslím, že by tě to mohlo napadnout,"

"Ale ne," sykla Rebeca a chytla se za hlavu. A to rozhodně ne jen proto, že jí  šíleně bolela. To není možný. Pomyslela si.

"Ale jo,"

"Ty víš?" zeptala se nechápavě Rebeca.

"Jako s kým ses cucala? Jasně a představ si, že mě to málem dostalo do kolen. Tohle bych si nepomyslela ani v tom nejšílenějším snu holka... A to tě zrovna dvakrát v lásce nemám," prohodila Gab a hodila do pytle další prázdnej kelímek.

"Takže," dodala Rebeca.

"Takže co?"

"Já nevím," Rebeca byla v koncích a to si obě plně uvědomovali.

"Jestli jde o to, že myslíš, že to všem řeknu, tak klídek. Nemusí přeci všichni vědět, že to táhneš s učitelem," řekla s úsměvem.

"Ne! Já s ním nic netáhnu!" vzdorovala Rebeca.

"Ale včera to...." Rebeca jí přerušila.

"Nevím co bylo dneska, včera nebo kdykoli jindy, ale tohle je omyl. Já.. já..... nic... Prostě to nic není," vyrazila ze sebe nakonec a svalila se na pohovku.

A je to totál v prdeli. Pomyslela si Rebeca a zatnula pěsti.

Díky za čtení i za komenty....

Vaše Míša and Peťula... :-*