Krutá realita - 34. kapitola

Krutá realita

Kapitola 34: Proč je všechno tak složitý?

Ahojte lidičky... :) Zapomněli jste už na nás? Doufám, že ne!!! Ani nevíte jak moc mě mrzí, že jsem se už tak dlouho neozvala. Víte proč? Já totiž ne... Čas šel a šel a já na tenhle malej bloček úplně pozapomněla. A najednou jsem před pár dny otevřela naší úvodní stránku a BUM! Došlo mi to. Moc se omlouvám všem dotyčným, kteří čekali a možná ještě čekají na další díl. Moje omluva je nic oproti těm třem měsícům neaktivity, ale teď jsem tu a snažím se to napravit. Víte proč? No protože to tu chci znovu rozjet... :)

"Brý ranko!!!" zapištěla vesele Gab a vletěla do koupelny, ve které se zrovna Rebeka dávala dohromady. Přeci jen předvčerejšek byl dost silnej. Rebeka včerejší den úplně zabednila a zůstala celý den v posteli. Bohužel pro ní, jako další den přišlo pondělí a to už se jen tak válet nemohla.

"Proč tak vesele? Copak?? ten tvůj cukroušek si tě už obmotal kolem prstu? Neříkej, že něco bylo," poznamenala Rebeka rýpavým hlasem a dál si pročesávala vlasy.

"Tebe to zajímá? No, ale když už se ptáš... Byl fakt skvělej, představ si, že připravil piknik a úžasně jsme si popovídali. A pak... no dalo by se říct, že pak už jsem všechno hodila za hlavu. Myslím tím, jako všechny obavy z toho, že to je jen podraz. Každopádně já jsem happy! A co ty? Museli jste se s Robertem hodně rozšoupnouut, když jsi včera ani nevylezla z pokoje," odpověděla Gab a popadla druhý kartáč na vlasy. Postavila se vedle Rebeky a sledovala její zaskočený výraz. O co tu jde? pomyslela si Gab, když se Rebeka skoro ani nepohla.

"Ehm, objevil se tam Ian," řekla úplně mimo a drtila kartáč, který stále držela v ruce.

"Počkat, jako ten Ian? A co? Stalo se mezi váma něco?!" vyhrkla zbrkle Gab a třeštila na Rebeku oči.

"Jo TEN Ian!! Nic, jen jsme si vyměnili názory... no, a když si Robert odskočil, vyzval mě k tanci. Měli jsme takový štěstí, že zrovna hráli ploužák, takže jsme se k sobě přilepili, tancovali a tupě si zírali do očí," odfrkla si Rebeka a mírně se nahnula k zrcadlu, aby si prohlídla svůj výtvor.

"Počkat a nic víc se nedělo? Pusa nebo tak..?" zeptala se znovu Gab.

"Ne a už teď lituju toho, že jsem vůbec někam šla. Navíc hádej, koho máme dneska první hodinu," zabručela ztrhaně Rebeka a zamířila ke dveřím.

"Iana?" zkusila Gab s úšklebkem.

"No vidíš, bude z tebe jasnovidka," prohodila kousavě Rebeka a zamířila do pokoje. Dnešek bude jeden z nejhorších dnů v jejím životě. Ian a jen Ian. Copak ksakru nemůže myslet na něco jinýho?

--------------

"Slečno Blacková, pokud nevíte, jak tuhle rovnici vypočítat, řekněte to hned. Pošlu vás do lavice z pětkou i bez toho, aniž byste si tu musela lámat hlavu nad něčím tak praštěným, jako je tahle rovnice," promluvil do absolutního ticha, které ve třídě nastalo vždy jen při zkoušení, Ian.

Jako naschvál Rebeku vytáhl na tuhle rovnici a ona ho teď momentálně probodávala vražedným pohledem. Štval jí ten jeho nadřazený úsměv. Proč tohle dělá? Proč jí nemůže nechat v klidu? Proč vytáhl zrovna jí?

"Praštěný je slabý slovo, pane profesore. Nechápu, proč to vždycky schytám já. Je tu dalších dvacet lidí a vy ste zase vytáhl mě... Důvod? Jo ten by mě celkem zajímal," zasyčela Rebeka jeho směrem a zabodla mu pohled do očí.

"Chcete vědět proč? Jediná vy tu máte známky, jako je 5, 4, 5, 4, 5, 5, 5 a pozor 3," odpověděl posměšným tónem a vyjmenoval jeí známky.

"A co jako? Propadám?" odsekla kousavě Rebeka.

"No, nechtěl jsem vám to řikat takhle na rovinu, ale jo nejspíš propadnete," potvrdil jí už naprosto vážně.

"Fákt?!!!!" zděsila se na oko pravdivě Rebeka, jenže, než stačil Ian něco odpovědět, pokračovala: "Víte, že je mi to naprosto jedno? Do háje se školou, do háje se známkama, do háje s matikou, do háje s rovnicema a do háje s te...." při posledním slově se zarazila. Už už se málem prořekla. Tebou, kruci! pomyslela si v duchu.

"No myslím, že do háje můžete poslat hodně věcí, ale tohle je závažný problém," oznámil jí jako by nic. Jenže Rebeka si byla naprosto jistá, že věděl, co chtěla říct. Poznala mu to na očích.

"Když myslíte, mě je to u..... však vy víte," odsekla naštvaně, popadla žákovskou, do které už Ian stačil zapsat pětku a vyrazila do lavice k Šaumíkovi. Tohle nemá za potřebí.

--------------------

"Taj jakou jsi měla něděli?" zeptal se s úsměvem o polední přestávce Dan, když narazil na Gab.

"Celkem ušla, ale strašně se táhla," poznamenala s úsměvem a zadívala se mu do očí.

"To věřím. Nemohl jsem to bez tebe vydržet," poznamenal Dan a srovnal s ní krok.

"To jsem si všimla hned po druhy sms od tebe," prohodila s úžasem v hlase Gab.

"Bylo to tak těžký. Jsem rád, že tě konečně vidím," usmál se pravdivě Daniel a chytl jí jemně za ruku. Gab se nejdřív zarazila, ale nakonec to hodila za hlavu jako všechno ostatní.

--------------------

"Proč sis mě jako nechal zavolat?!" obořila se na Iana Rebeka hned, co vletěla do jeho kanceláře a zabouchla za sebou dost hlasitě dveře.

"Potřebuju s tebou mluvit," řekl mírně překvapeným hlasem a opřel se do židle za stolem.

"Myslím, že jsme už domluvili," sykla naštvaně Rebeka a sledovala ho podezíravým pohledem. Nechápala, kam tahle konverzace zase směřuje. Těch chytrejch keců na ní už bylo moc.

"Víš, to co se stalo v tom klubu...." zadrhl se a vstal. Pomalu přešel až k Rebece.

"Co?" nechápala.

"Byla to chyba. Jsem tvůj profesor a... Nemůžeme si něco takovýho dovolit. Nevím, co mě to popadlo. To co se stalo by mohlo pokračovat jedině, kdybys nebyla moje studentka," řekl naprosto vážně a vpíjel se Rebece do očí.

"Nemůžeme si to dovolit? A na to jsi přišel až teď? Promiň, ale teď tě absolutně nechápu. Nejdřív mě tu odchytáváš na chodbě a meleš a hustíš do mě ty svý keci a najednou nemůžem? Počkej, sakra!! Tohle jsem už od samýho začátku řikala já a teď se k tomu najednou přikláníš? Víš co?! Di do prdele. Nebudu se omlouvat za ten výraz, protože někdo jako ty si to nezaslouží. Nechápeš nic!! Naprosto nic! Víš jak se cejtim? Jak nějaká děvka.... a ty mi to rozhodně neulehčuješ! Fajn, chceš, aby se zapomnělo? Máš to mít, ale tohle si budeš pamatovat ještě hodně dlouho!" promluvila se zvýšeným hlasem Rebeka a přitáhla si ho k sobě.

Měla v plánu ukázat mu, o co všechno přijde. Jasně, chtěla, aby to takhle bylo, ale teď... Co to s ní je?

Jednoduše ho políbila.  Zajela mu rukou do vlasů a vášnivě ho políbila. Nijak se nebránil, spíš byl zaskočený. Po nějakých sekundách se odtrhla, zamířila ke dveřím a před tím, než odešla, promluvila: "Máš to co chceš. Asi seš kurevsky zvyklej, že to vždycky dostaneš, ale i kdyby sis to rozmyslel, mě nedostaneš nikdy. To si pamatuj!"

Úááá zázrak, další kapitola..... :D Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem jí napsala. Rebeka a Ian jsou moje oblíbený postavy a tak to už i zůstane navždy... Chci ještě jednou poděkovat všem, co se sem vracejí a kontrolují, jestli něco nepřibylo.... :) Jste nejlepší...

Vaše Mika and Petrys!!! :-*