Krutá realita - 36. kapitola

Krutá realita

Kapitola 36: Stará nebo nová Rebeca?

------

Rebeca:

Vešla  jsem do učebny matematiky právě ve chvíli, kdy se ozval zvonek ohlašující konec přestávky. Nestávalo se často, abych chodila na hodinu včas. Tentokrát  jsem se však chtěla vyhnout Ianovi a jeho řečem. Po tom, co se stalo včera, jsem nechtěla poutat moc pozornosti. Udělala jsem kravinu, ale vlastně mi to bylo jedno. Ian si to zasloužil.

Sedla jsem si do své lavice vedle Šaumíka a hodila si nohy na stůl. Jako vždy jsme seděli vzadu.  

"Zdarec," kývla jsem mu na pozdrav.

"No čau," usmál se.

Chtěla jsem ještě něco poznamenat, ale vtom vešel do třídy Ian. Nechtěla jsem mu dneska věnovat žádnou pozornost, ale něco bylo jinak. Ian totiž nebyl sám. Za ním kráčela vysoká špinavě blond holka. Mohla být o dva nebo tři roky starší jak já.

"Co to je zač?" šťouchla jsem do Šaumíka.

"Něco jako stážistka. Jmenuje se Katherine Ringová a je tu, aby se zaučila. Už se tu o ní mluví asi týden. To jsi nic nezaslechla?" zeptal se a skepticky se na mě podíval.

"Ne? Znáš mě, takový věci mě nezajímaj. Tak tahle chudinka se chce stát učitelkou? Proč sakra leze sem, nikdo tu o ní nestojí," zamručela jsem vytočeně a probodla jsem jí jedním dost vražedným pohledem.

"Copak? Já myslel, že se o tyhle věci nezajímáš?" obrátil mojí odpověď proti mně.

"Taky že ne, jen poznamenávám pravdu," opáčila jsem kysele.

"Takže vážení, klid. Myslím, že Kat už všichni znáte. Prostě se chovejte normálně jako vždy. Nenechte se ničím rušit. Kat bude jen přihlížet," promluvil Ian a usmál se na tu blbku. Tak už je to Kat? Nějak rychle, ne? Co si o sobě myslí? Přijde a všichni z ní mají ležet? Pche, ještě se uvidí, kdo z koho bude ležet.

Ty dva se na sebe culili, a když jí Ian podával nějaký papíry, úmyslně se ho dotýkala. V tu chvíli to ve mně neskutečně vřelo. Tohle je situace, která mění všechny dosavadní plány. Teď se rozhodně stranou držet nebudu.

"Takže vrátíme se k látce, kterou jsme probírali minulou hodinu. Chtěl by se nechat někdo vyzkoušet? Slečno Blacková? Vy tu máte rekordní počet špatných známek, pokud nechcete propadnout, měla byste začít něco dělat. Takže chcete jít k tabuli?" prohodil Ian mým směrem a probodával mě lhostejným pohledem.

"Jo jasně, to víte, že se nechá vyzkoušet," prohodila jsem se sladkým úsměvem.

"Výborně, takže mů..." nestačil větu dokončit, protože jsem mu do toho skočila. "Nechám se vyzkoušet, až začnou kolem lítat prasata, až JB konečně prohlásí, že je holka a až se slečna Ringová přestane chovat jako vtěrka," poznamenala jsem ironicky a ušklíbla jsem se.

"Slečno Blacková to už trochu přeháníte, nemyslíte?" Ian zvýšil hlas.

"Myslíte, pane profesore? Vážně si to myslíte?" prohodila jsem kousavým tónem a celou dobu jsem mu hleděla do očí. Co si vlastně myslí? Zapomněl na ten včerejšek?

"Dobře, jak chcete. Jdeme dál," promluvil už ke všem ostatním a tím náš rozhovor jasně ukončil. Celá hodina byla tak neskutečně dlouhá. Vyloženě jsem se nudila. Všimla jsem si, že Ringová  vysílala mým směrem vážně nepěkné pohledy. S úšklebkem jsem jí je oplácela. Za to Ian se na mně za celou hodinu ani nepodíval. Tohle si ještě vypije. Rozhodně to nenechám jen tak být.

----------------

"Ahoj, lásko," ozval se Danův hlas těsně za zády Gab. Ta právě stála na chodbě s Char a se Šaumíkem. Byla polední pauza a na bědě už byli. Rozhodli se, že si jen tak pokecají a do učebny se jim nechtělo.

"Ahoj," usmála se a políbila ho. Gab byla poslední dobou neskutečně šťastná. S Danem jim to klapalo a to jí ke štěstí naprosto stačilo. Stále tomu nemohla uvěřit, ale Dan byl najednou jiný člověk.

"A jé hrdličky vrkaj," prohodila s úsměvem Char a usmála se na Šaumíka.

"No jo, musíme si na to zvyknout," prohodil s úsměvem a mrkl na Char.

"He-éj my vás slyšíme," prohodila Gab a přitulila se blíž k Danovi.

"To byl taky účel holka," poznamenala Char.

"Neber je vážně, jenom nám závidějí. Mimochodem, co děláš zítra večer? Já jen, že bychom si mohli vyrazit," nadhodil Dan s nadějí v hlase.

"Taky si myslím. No, zítra nic v plánu nemám. Takže klidně půjdu. A co by sis pod tím představoval?" zeptala se zvědavě.

"To je překvápko," řekl tajemně.

"Myslím, že těch už bylo dost. Nechceš mi aspoň něco prozradit? Já jen, abych se špatně neoblíkla nebo tak," namítla Gab s úsměvem.

"Ne-e, všechno se dozvíš v ten pravý čas," zamítl Dan a líbl Gab na tvář.

"Chjó už zase," řekla Char s Šaumíkem nastejno a oba se tomu zasmáli. Někdy bylo vážně divný, jak se tihle dva dokázali shodnout.

--------

Rebeca:

"Proč jsi vlastně chtěla, abych přinesl fialovou barvu na vlasy a tohle všechno ostatní?" zeptal se mě Šaumík a kývl ke všem taškám, které byly naplněný oblečením. Zavřel za sebou dveře mého pokoje a přišel blíž ke mně.

"Potřebuju malou službičku. Hlavně se nevyptávej, proč to potřebuju. Až nadejde pravej čas, možná ti to řeknu," poznamenala jsem unaveně a skočila jsem na postel. Bylo divý, že jsem před ním něco tajila. Vždycky věděl všechno jako první, ale teď ne.

"Chceš snad, abych si tě vzal do parády?" zeptal se šokovaně.

"Něco takovýho. Barvit vlasy umíš, ne?" zeptala jsem se s ďábelským úsměvem.

"Jo... Počkat ta fialová je pro tebe?" vykulil oči ještě víc.

"Nediv se tak blbě. Prostě mi uděláš pár pramínků a pak mi vybereš něco na sebe. Přinesl jsi toho dost," oznámila jsem mu.

"Počkat, ty se chceš nechat oblíct do něčeho, co není černý a z čeho nejde strach?" zeptal se šokovaně.

"Jo, vadí to snad?"

"Ne, to by nebyl problém, ale znám tě až moc dobře a vím, že stará Rebeca by tohle nikdy nedovolila natož, aby to sama navrhla. Takže se prostě zeptám. Není ti špatně? Mám totiž dojem, že blouzníš," objasnil dost skepticky.

"Možná to bude tím, že už nejsem ta stará Rebeca. Teď přijde na řadu nová. Úplně jiná Rebeca," poznamenala jsem a vyskočila z postele. "Jdeme na to, ať už to mám konečně za sebou."

-------------

Další den ráno bylo všechno jako obvykle. Jen tak tak jsem stihla bus. Gab se mnou dneska ani nejela. Stavoval se pro ní totiž ten její amant. Přijel docela brzo, ani jsem se nenamáhala jít otevřít. Gabriela totiž hned vylítla. Ta holka je vážně závislá. Nelíbilo se mi to, ale nic víc jsem s tím dělat nemohla.

Vystoupila jsem z autobusu a přešla jsem blíž ke škole. Tam už na mě čekal Šaumík. Když mě spatřil, otevřel pusu a vykulil oči.

"Čůs, tak co ty na to?" zeptala jsem se hned.

"No vypadáš... ehm jinak," poznamenal stále tím svým překvapeným hlasem.

"Jinak? Tak to ti teda děkuju. Měl bys mě pochválit, navíc je to z velký části hlavně tvoje práce," poznamenala jsem ironicky a zhluboka se nadechla. Byla to změna, to jsem musela přiznat. Už teď jsem poutala pozornost. Všichni, co procházeli kolem, si prostě nemohli nechat ujít pohled na mě. Dokonce pár z nich vytáhlo mobil a fotili mě.

Nikdy bych nevěřila tomu, že se obleču do něčeho tak... no holčičího. Jenže tohle byla nouzová situace a ta si vyžaduje zoufalý činy. Přesto musím uznat, že Šaumík se vyzná. Dokázal ze mě udělat holku na 100%.

Oblíkl mě do černých džínů, fialového tílka a lehce namodralého svetříku. Nesmím pozapomenout na boty na podpatku, který byly taky fialový. Vlastně jsem celkově ladila. Nejspíš poprvé ve svým životě. Všechno to zdůrazňovaly tmavé vlasy, které mi zdobily fialové pramínky. Prostě jsem byla naprosto jiná.  Jestli tohle na Iana nezabere, pak se du jednoduše zahrabat.

"Promiň, sluší ti to. Jen prostě nejsem zvyklej na to, že bys něco takovýho nosila. Je to nezvyk, ale příjemnej nezvyk," poznamenal už normálně. Stále si mě prohlížel.

"No jo, zase si na to moc nezvykej, je to jen dočasný řešení,"  uvedla jsem na pravou míru a odhodlaně jsem vykročila ke škole. Prostě to musí zabrat.

-------------

Všechno se mi dneska neskutečně dařilo. Teda všechno zase ne. Našla jsem dost velkou mezeru v mém vzhledu. Poutala jsem totiž pozornost většiny mužský populace a to bylo dosti.. ehm jak to jen říct slušně. Prostě ty prasata se nedaly odbít.

Dokonce mi dávali i svoje čísla. Bože, měla jsem sto chutí nakopat je do jejich pozadí. Byli tak otravní, že mi z toho začalo hrabat. Prostě jsem je ignorovala. Nic jinýho mi totiž nezbývalo. Když jsem mířila z oběda do učebny matematiky, hořela jsem nedočkavostí. Celý den jsem na Iana nenarazila. Teď na sebe na 100% narazíme. Čím dál tím víc mě chytala panika.

Ke všemu mě někde v polovině cesty zastavil jeden z učitelů s tím, že mám donýst třídnímu nějaký knížky. Jenom jsem mu to odkejvala. Až potom mi došlo, že třídní je ve skutečnosti Ian. Vážně jsem byla mimo a to ke mně nesedělo. Nelíbilo se mi to, co se mnou Ian dělat. Měla jsem ho prostě nechat být, ale to nešlo.

Po pár minutách jsem už vcházela do jeho kanceláře. Seděl za stolem a něco si četl. Měl vážně zadumaný výraz.

"Zdravím, poslali mě sem s nějakejma knížkama," oznámila jsem mu a tím jsem ho zjevně vyrušila. Ani si nevšiml, že jsem vešla. Zvedl hlavu a podíval se mým směrem. V tu chvíli ztuhl a jen si mmě prohlížel. Přesně tuhle reakci jsem chtěla vidět.

"Rebeko?" zeptal se, jako by si nebyl jistý, že jsem to fakt já.

"Jo? Docela blbá otázka. Neměl by sis zajít na oční?" poznamenala jsem ironicky a popošla jsem blíž ke stolu, na který jsem mu hodila ty knížky.

"Obarvila sis vlasy," konstatoval a stoupl si.

"Fakt? Nepovídej..." tikala jsem mu a bylo mi to jedno.

"Proč seš tak tvrdohlavá?" zeptal se a popošel ke mně blíž. Pomalu jsem znervózněla.

"Já? Tak to je dobrý. Nakonec jsem tu za tu zlou já. Ty se jednou chováš tak, po druhý zase tak. Jeden den se se mnou bavíš, další den děláš, že mě neznáš  teď? Teď se tu taháš s tou... Ringovou nebo jak," odsekla jsem naštvaně a založila jsem si ruce v bok.

"Myslel jsem, že tohle už jsme řešili," poznamenal a zadíval se mi do očí. Ty jeho oči mě vždycky dostaly. Znovu a znovu. Uvěznil mě ve svém pohledu a já se ani nepohnula.

"Jo taky, že jo. Jestli je to teda všechno, asi bych zase měla jít, co kdyby se tu objevila Kather... bla bla nevím jak," sykla jsem rozzuřeně. Vlastně jsem byla naštvaná na sebe. Chtěla jsem být nad věcí, ale když je poblíž on, prostě to nezvládám.

"Ty žárlíš," konstatoval a přiblížil se tak, že už jsme se skoro dotýkali.

"Ne!"

"Ale jo, žárlíš," nedal se a usmíval se.

"Nechápu, co je na tom k smíchu. Já nežárlím a tečka. Nemám totiž na co," odsekla jsem jedovatě, ale ani to ho neodradilo.

"Jak myslíš, ale i tak chci říct, že nemáš na co žárlit," vydechl už těsně pře mým obličejem. Sakra, sakra, sakra. Takhle to být nemělo. Nemohla jsem se ani hnout uvěznil mě. Až teď jsem si uvědomila, že jsem se mačkala na hranu stolu a on stál naproti mně.

Chvíli jsem se jen topila v jeho pohledu. Pak to ale přišlo. Obmotal mi ruce kolem pasu a tím si mě k sobě přitáhl. Přejel mi jazykem po rtech a pak už mě začal líbat. Nejdřív pomalu, jako by si mě mapoval. Pak přidal na tempu, až se z toho stal vášnivý polibek.

Po chvilce jsme se od sebe odtrhli. "Měla bych jít," zamumlala jsem do ticha a popadala jsem dech. Jeden polibek a jsem v pasti. Tohle mi snad dělá schválně.

"Hm, to bys teda měla," přikývl a znovu mě začal líbat. Nijak jsem se tomu nebránila. Prostě jsem se k němu přimáčkla a vypustila jsem realitu z hlavy. Věděla jsem, že mě brzy zase dostihne. Jenže... v tu chvíli mi to bylo jedno.

-----

Zdravím lidičky... Omlouvám se, že mi to zase trvalo tak dlouho, než jsem něco napsala, ale prostě jsem nevěděla, jak mám dál pokračovat. Ale tenhle díl je extra dlouhej, tak snad jsem vám to tím vynahradila. Jen abyste pochopili, co jsem tím chtěla dosáhnout... :   

Určitě jste si všimli, že se nám tu ty vztahy trošku komplikují, ale bez zápletky by to nebylo ono. Prostě potřebujeme, aby všechno nebylo tak snadný. Ian a Rebeca to prostě snadný mít nikdy nebudou. Jejich vztah je totiž všechno jen ne snadná věc. Rebeca žárlí a stejně tak i Ian. Bohužel než na to oba dva přijdou, bude to ještě nějakou chvilku trvat. Pak je tu Char a Šaumík, ti dva to je taky komplikace. Trochu jsem na ty dva pozapomněla, ale jsem si jistá, že Péťa ne.... :D No a nakonec Gab a Daniel do nich moc šťourat nechci, protože to jsou postavy, které patří Péťe... jejich osud si určí ona... ale řekla bych, že ani tyhle dva to nebudou mít lehký.... :D

Vaše Mika and Peťulák.... :-*