Krutá Realita - 2.kapitola - Pohled nikdo

Krutá Realita

Kapitola : 2. Škola?! Ne! Rovnou ústav!!!

Pohled nikdo...

Gabriela s klidem zamířila do kanceláře sekretářky, aby si mohla potvrdit nějaké papíry. S mapkou školy v ruce vešla do budovy.

ve stejnou dobu na jiném místě

Rebeca zamířila na druhou stranu a to rovnou do ředitelny. Už v pátek ji ta fúrie (Co si řiká ředitelka..) varovala, že se má stavit. Prej chce probrat pozdní chození na hodinu.

Rebece se to zdálo, jako absolutní volovina. Už jen z toho důvodu, že ikdyž příde pozdě, tak stejně příde. Proto nechápala, že to berou jak trestní čin.

Ve škole všem připadala, jako drsňačka a tak si ani nevšímala toho, že se jí lidi na chodbě klidili z cesty. Brala to už jako samozřejmnost.

Bez rozmyšlení vtrhla do haly, za kterou byla ředitelna. Nepočítala, ale s tím, že do někoho vrazí. Připadalo jí, že dost často do někoho vráží.

"Jéžíš sorry!!" omluvila se reflexně.

Až po chvíli si uvědomila, že vrazila do opačnýho pohlaví. Když zvedla hlavu, aby se podívala, do jakýho ignoranta vrazila,  zalapala po dechu.

Stál před ní dost sexy ignorant. Byl, o pár let starší jak ona. Taky o dost vyšší. Usmíval se a po cvhíli na Rebeku promluvil....

"V pohodě. Už si tu pomalu zvykám a tohle je pěkné uvítání!" pronesl s úsměvem.

"hmm" zmohla se jen Rebeca.

"Slečno Blacková konečně jste se uráčila dostavit. Co takhle zajít za mnou a neotravovat kolem jdoucí!" ozval se z ředitelny krákavý hlas tý fúrie.

"No jo...!" houkla na ní s protočením Rebeca.

"No, tak já nebudu rušit. Ještě se uvidíme!" prohlásil neznámí (sexy ignorant) s úsměvem a vyšel na chodbu.

Rebeca byla celá mimo, tak jí ani nedocházel význam jeho slov.

Zhluboka se nadechla a vyšla k ředilně. "Jestli přežiju tenhle ústav, tak přežiju všechno!" sykla potichu s velkou dávkou sarkasmu.

na druhé straně budovy

Gabrila právě mířila na první hodinu, kterou byla matika. Jaký příjemný ráno! Pomyslela si s úšklebkem. Celou  dobu co sekretářka vyplňovala papíry se jí vyptála na různý kraviny z jejího života.

Gabriela už po pěti minutách vyzvídání celá pěnila. Proč by jí taky měla něco řikat že jo?! Hned co by něco řekla už by jí drbali i na druhý straně města. O pozornost v tuhle chvíli vážně nestála.

Snažila se ignorovat zvědavé pohledy ostatních a hned jak vešla do třídy, tak hledala prázdnou lavici. Naštěstí našla jedno pěkný místečko u okna, a tak se k němu hned vrhla. Připravila si na hodinu. Zkoumavě se rozhlížela a snažila si uspořádat v hlavě chování ostatních.

"Můžu?!" vyrušil jí z přemýšlení dívčí hlas.

"Ehm... Jasně" prohodila Gabrila a vzhlédla k oné dívce. Byla to blondýnka a hned na první pohled bylo Gabriele jasný, že tohle nebude ten typ holky co pořád čučí do zrcadla.

"Díky. Jsem Charlota, ale můžeš mi říkat Char. Jsem tu nová, takže vážně netuším jak to tu chodím!" prohlásila s úsměvem.

"Hm já jse Gabriela. A myslím, že nejsi jediná, kdo je tu novej!"

"Ty taky?!"

"Jo bohužel jsem tu zkesjsla" řekla Gabriela s úšklebkem.

Nakousli rozhovor a postupně se seznamovali. Gabriela nakonec usoudila, že Char je fajn holka. Sice si usmyslela, že se tu s nikým sbližovat nebude, ale nějak to tu přece jen přežít musí.

někde jinde (ale hodně blízko :D)

Konečně jsem vypadla z toho pajzlu! Pomyslela si Rebeca a mířila na svojí první hodinu. Jak úžasně, že jí je zrovna matika co?!!

Celých dvacet minut (Zdálo se to jako věčnost) poslouchala přednášku o chování skoro dospělé dívky. Nikdy si nemyslela, že to bude až takový peklo, ale bylo to ještě horší. Není ani nutný, aby se popisovalo všechno. (Protože pochybuju, že byste neusli a nebo se neunudili k smrti!)

Stejně byla část přednášky duchem totálně mimo. Myšlenkama se stále toulala k tomu neznámému chlapíkovi. Doumala nad tím, jak to myslel.

Myšlenky jí, ale hned přešli, když dorazila do třídy (naštěstí se zvoněním). Hned jak uviděla svojí novou "sestřičku" přešla jí chuť na všechno. Zamířila úplně do poslední lavice, ve které jí už držel místo Šaumík.

"Zdarec!" pozdravila ho Rebeca.

"No hoj. Už jsem si myslel, že přídeš zase pozdě" prohodil s úšklebkem.

"Já? Já taková vzorná! Nikdy. Jen jsem poslouchala nekonečně dlouhý keci od naší milé paní ředitelky!" objasnila jsem kysele a zapadla za ním do lavice.

"Ou tak to si měla krásné ráno!"

"Si piš!" řekla, ale nestačila ještě něco prohodit, protože se do třídy vrhla ředitelka (hm jaké překvapení co?!) jenže za ní se objevil někdo koho by tu ani při nejmenším Rebeca nečekala!

(Díky za čtení a pls komentíky díky....)

Vaše mishqa and Peťula... :-*